Jak rozpoznat příznaky depresivního člověka: Vše o depresi

pro, 31 2023

Deprese není jen špatná nálada

Často si lidé myslí, že depresi poznají hned, když někoho potkají. Že ten člověk bude smutný, neupravený a nevystoupí z postele. Avšak realita je mnohem složitější, a proto je dobré vědět, že depresi nelze najít jen na první pohled, při prvním stisku ruky. Já, Martin, bych se teď rád podělil o svoje poznatky o tom, jak se depresivní stav může projevovat a jak bychom my, kteří stojíme vedle, mohli takové signály rozpoznat. Depresi usnadňují jak genetické predispozice, tak i životní události, které dokáží člověka dost možná překvapivě snadno srazit na kolena. A i když má každý své vlastní známky a projevy, existuje několik společných rysů, které bych rád popsal dále. Také chci dodat, že i já jsem měl období, kdy jsem těmto pocitům čelil – nehovořím tedy jen z teorie, ale sám vím, jak těžké je se s depresí potýkat.

Změny v chování a rutinách

Zpozorovat změny v chování je mnohdy první krok, kterým mohl by člověk rozpoznat, že s ním něco není v pořádku. A právě proto je dobré si všímat obyčejných věcí. Jindy veselý kamarád, který rád vycházel mezi lidi, se najednou uzavírá do sebe a každou pozvánku na společenskou akci odmítá. Víkend strávený na procházkách v přírodě se stává maratonem seriálů pod dekou. Náhle ubývá zájem o koníčky a věci, které dřív působily radost, jsou teď bezbarvé a bez chuti. Je to znepokojivý signál, myslím, že souhlasíte. A i já si pamatuji, že když mě tato změna zasáhla, bylo to jako by se celý můj svět obrátil naruby. Jídla, která jsem miloval, mi najednou připadala bez chuti, a hudba, co mě dříve nabíjela energií, se zdála být jen dalším hlukem ve světě, který mě najednou ztrácel.

Projevy smutku a beznaděje

Pocit smutku a beznaděje je asi tak typický, jako když se řekne "Česká republika" a vy si ihned představíte hrad Český Krumlov. Výraz ztraceného pohledu do blízka, nakloněná hlava a stíny pod očima – znaky, které si lze snadno vybavit. Přesto není vše tak přímočaré. Člověk v depresi nemusí trávit celé dny pláčem a může být dokonce na první pohled zcela bez emocí, což může působit zmateně. Ale když se bavíme delší dobu, můžeme zpozorovat, že optimismus už není jeho silnou stránkou, a že naděje na lepší zítřky se rozpustila jako sůl ve vodě. Já sám jsem se u sebe setkal s tím, že jsem místo smíchu měl pocit, že jsem uvázl v písku a každý malý problém se zdál být horou, kterou musím zdolat.

Pocit únavy a vyčerpání

Tady bych rád zmínil zákeřnou věc jménem únavu. Ne tu běžnou, po fyzické námaze, ale tu, která přijde i po patnácti hodinách spánku. Přátelé či kolegové vám mohou říkat, že vypadáte unaveně, i když jste se snažili odpočívat, ale ten pocit vyčerpání prostě nelze setřást. Každodenní činnosti se stávají nadlidskými úkoly a vstát z postele se může zdát stejně náročné, jako zdolat Mount Everest bez kyslíku. A abych byl upřímný, mít pocit, že již po snídani potřebujete další šestihodinový spánek, je pořádně frustrující.

Ztráta nebo zvýšení chuť k jídlu

Chuť k jídlu je docela zradná věc. V jednom týdnu mohou vaše oblíbená jídla připadat nijaká a o týden později byste mohli sníst ledničku i s jejím obsahem. Pohybuje se to na škále od nezajímavé poživatiny po neukojitelnou tlamičku. Některým lidem s depresí jídlo přestane chutnat, a oni začnou hubnout, jako kdyby byli na dietě bez cukrů, tuků a radosti. Já jsem naopak začal jíst bez přestání, jako bych se snažil zaplnit nějakou vnitřní prázdnotu. A pak si jednoho dne stoupnete na váhu a zjistíte, že jste přibrali, i když jste ujeli na kole tolik kilometrů, jako kdybyste chtěli objet celou jižní Čechu.

Problémy se soustředěním a pamětí

Jako škodlivý vedlejší efekt depresivního stavu se někdy objevuje problém se soustředěním a pamětí. Mluvíme zde o stavu, kdy se pokoušíte číst knihu a nejste schopni zapamatovat si, co bylo na minulé stránce, nebo když zapomenete klíče tam, kde byste to nikdy nečekali - třeba v lednici vedle mléka. Já sám jsem si několikrát zkontroloval, zda jsem zavřel garáž, i když jsem neměl v plánu ji ani otevírat. Tohle je něco, co depresi dělá opravdu těžkou na skrytí, protože tyto věci začínají být viditelné i v práci nebo ve škole.

Sociální izolace a stažení se do sebe

Občas naše potřeba být sám je naprosto normální a každý z nás má takové chvíle. Když ale lidé začnou strávit většinu svého času zavření doma, vyhýbají se kontaktům s přáteli a rodinou a zdá se, že jim společnost druhých přináší víc stresu než úlevy, měli bychom si toho všímat. Je to jedna z těch chvil, kdy "Rád bych přišel, ale mám toho teď hodně" přestává být věrohodná omluva. To je doba, kdy si více než kdy jindy musíme být blízkými a zjistit, co se děje. Poznám to, protože jsem se jednou na tři měsíce odmlčel od všech svých přátel, aniž bych jim vysvětlil proč. Naštěstí měli dost trpělivosti, aby mě neopustili.

Negativní sebevnímání a sebekritika

Když někdo prochází depresí, je často velmi tvrdý k sobě samému. Věří, že jsou všechno špatné věci jejich vina, a že si zaslouží všechnu bolest a trápení, které prožívají. Tohle přemýšlení může vést k tomu, že si dotyčný neustále opakuje, že není dost dobrý, chytrý, zajímavý – seznam je nekonečný. Můj vlastní monolog se často točil kolem toho, že bych měl být lepším synem, bratrem, přítelem – i když bych mohl být obviněn snad jen z toho, že jsem vezl odpadky pozdě v noci a rušil tak spánek sousedí

Nespavost nebo příliš spánku

A jedním z klasických doprovodných příznaků depresivního stavu je narušený spánkový rytmus. Ať už se to projevuje nespavostí do noci, kdy úzkosti a obavy donutí člověka neustále sledovat stříbrné ryby na stěnách a počítat každý z nich, nebo opačným extrémem, kdy postel přitahuje jako magnet a každé ráno je bitevním polem. Pocit, že byste mohli spát pořád a přesto se cítit nesvěží, je něco, co zní absurdně, dokud to nezažijete.

Fyzické bolesti a neduhy

Deprese nemá jen psychické symptomy, to je překvapení, co? Občas se začnou objevovat různé fyzické bolesti a problémy, které lékaři nemohou vysvětlit. Mohou to být bolesti hlavy, které přicházejí jak proud vody, který se valí dunajským proudem, bolesti zad, které jsou tak intenzivní, že i nejjemnější dotek je jako úder blesku, nebo nevysvětlitelná bolest v kloubech, která vás přiměje jít na procházku stejně ochotně, jakoby se jednalo o pozvání na zimní koupání. Jasně, možná jsem přeháněl, ale doufám, že chápete pointu – tělo reaguje na duševní bolest netradičními způsoby.

Jak pomoci sobě či druhým?

Poslední důležité téma – co dělat, když si všimneme některých z těchto projevů u sebe nebo u blízkých? Důležité je, abychom se nebáli hledat pomoc u odborníků. Psychoterapeuti, psychiatři a dokonce i podpora přes různé krizové linky mohou být prvním krokem z toho beznadějného bludiště, kterým depresivní stav je. A když vidíte známky u někoho jiného, buďte tam pro ně. Neodsuzujte. Pokuste se nabídnout své ucho a rameno k opření. Někdy už jen vědomí, že někdo stojí po našem boku a bere nás vážně, může udělat obrovský rozdíl. Buďte trpěliví, ale důslední. A nebojte se mluvit o pocitech – vaše otázky a zájem mohou někoho doslova zachránit. Já sám jsem vděčný každému, kdo mě podržel, když jsem jimi procházel, a proto chci povzbudit i vás, abyste nemlčeli.

Na závěr, depresi nelze shrnout do pár slov, stejně jako nemůžete shrnout všechny krásy Českých Budějovic do jediné fotografie. Je to komplexní zdravotní stav s mnoha obličeji a odstíny. Doufám, že tento člá